BOL

Bol je v mnohém výjimečná osada. Je to nejstarší městečko na pobřežíostrova. Svou polohu si nevybral jako ostatní přímořské osady na amfiteátrovýchsvazích chráněných zátok, nýbrž rozkládá se sám a oddělen na jižním otevřenémpobřeží vedle písčitých pláží, které na sebe navazují jako perly nedbalepoloženého náhrdelníku.

Nad Bolem se příkře zvedá horský věnec Bolské koruny opevněný Koštilo silyrskou stavbou (660 m) a nejvyšší vrchol jadranských ostrovů hora sv. Víta (Vidova gora 780 m). Bílé kamenné domy, které se spolu s alejemi starých borovic rozložily podél moře, vypadají jako raci, které dudy Nazorových satyrů uspaly podél pláží. Bol se z oken letních sídel benátské gotiky 15. st., z renesančních oken a z balkonů "Kaštila" a "Galerie" dívá na svobodomyslný vrchol hory sv. Víta, na které ještě žijí staré slovanské mýty. V blízkosti archeologicky doloženého římského hospodářství (villa rustica) na mysu byly nalezeny římské náhrobní památníky: Stela, která je vystavena v Dominikánském muzeu, reliéf Neptuna, který je uložen v Zadarském archeologickém muzeu (odlitek na Bolu) a úlomek antického sarkofágu s vyobrazením chlapecké hlavy.

Bol je znám svými krásnými písčitými plážemi z bílých oblázků jakoby z rybích bělem. Zlatni rat (zlatý mys) je považován za nejkrásnější pláž Dalmácie. Svým téměř půl kilometru dlouhým, bílým hrotem se Brač protáhl směrem k jihu. Svým jazýčkem neklidně plápolá a poddává se vlnám, které jej otáčejí větrem jednou na jednu, podruhé na druhou stranu. Stoleté borovice lemují cesty a stezky mezi bloky domů a okraji pláží. Letní žár již v časných odpoledních hodinách zmír?uje mistrál, který slabě vane od západu. Legenda říká, že kdo mezi oblázky na Zlatém mysu najde Červenou mušli, kterou nazývají garšský kámen, ten bude mít štěstí.

Gornji Humac

Z mnoha starochorvatských osad, které vznikly na východní bračské náhorní rovině po příchodu neretvanských Chorvatů na ostrov, jediný Gornji Humac přežil mory a jiná neštěstí minulosti. Stojí na kopci jako svědek kruté historie.
V jedné z mnohých prehistorických kamenných zdí, oné pod vrcholem Grabice, na cestě směrem k Bolu, nalezl roku 1973 A. Šćepanović sekeru a hliněnou nádobu, které patří k nejstarším kulturám na ostrově.
Když psal římský spisovatel Plinius Starší o Brači, známém chovem koz, a benátský cestopisec Alberto Fortis chválil bračský sýr a maso bračských kůzlat, pravděpodobně oba dva mysleli na kraj v okolí obce Gornji Humac a blízkých osad. Můžeme jen těžko vypátrat, proč se z tolika osad v okolí rozvinul a udržel právě Gornji Humac. Vesnice rozptýleného a protaženého typu, charakteristického pro dobytkářské osady, se nachází na mírných slunečných úbočích. Cesta ji lemuje z jižní strany a zde se rozděluje směrem na Selca, Bola Pražnice. Dvouplošné střechy jsou většinou pokryty kamennými deskami a obíleny vápnem, takže působí jako dezinfekční nádrže, ze kterých potom voda odtéká do vesnických zásobáren dešťové vody. Za domy se nacházejí prostranné dvory s chlívky, záhony a stájemi. Úzké cestičky se šplhají směrem k náměstí sbarokním kostelem s nízkou zvonicí. Vyjdeme-li úzkou dlážděnou cestou ke hřbitovu na samý vrchol Humace, otevře se nám výhled na všechny strany: na předhistorické stavby a kamenné zídky na vrcholcích Gračišća, Hum, Brkate, Vešća, Svatý Michal, Svatý Duch a k hoře sv. Víta na jihozápadě. Množství zřícenin kamenných staveb v místech Malo Gradišće, Brkati, Straževnik a Grac směrem k Selcím svědčí o dávných ilyrských praobyvatelích této bračské náhorní plošiny. Jejich chorvatská jména Gradišće, Gradac, Straževnik a jiná dokazují, že Chorvaté i po tisíciletích, která se přehnala, znali během přistěhování jejich účel a že se i sami uchylovali pod jejich ochranu. Zde stavěli své kostelíky a hřbitovy jako např. kostelík sv. Neděle (sv. Nedilje) se hřbitovem na Graci a kostelík sv. Michala se hřbitovem u kostelíka Všech svatých uprostřed již neexistujících starochorvatských osad Mošuja a Dubravice.
Nikde na Brači není tolik prehistorických kamenných rozvalin jako na těchto návrších. Mnoho je jich neprobádaných. Podle způsobu pohřbívání se dá předpokládat, že mnohé z nich byly kromě staveb, úkrytu a strážního místa i pohřebištěm. Přistěhovalí Chorvaté pokračovali na těchto místech po dlouhá staletí středověku ve způsobu života starých Bračanů.
V tomto pastýřském kraji existuje mnoho jezírek z doby římské. Jsou to tzv. magni lacus (= "velká jezírka"), na jejichž užívání, ochranu ačištění se vztahovalo staré zvykové právo "antiqua consuetudo", které platilo do nedávné doby. Informuje nás o tom Listina z Povljí z roku 1184 právě ve vztahu na Vela lokvu v této oblasti.

Milna

Milna je kromě malého přístavu Bobovišća jedinou osadou na západním pobřeží ostrova Brač. Na konci největší bračské zátoky se Milna dobře skryla před větrem a vystavila se slunci. Žádná osada si podobně jako Milna v takové míře nezachovala soulad městských a mořeplaveckých domů u pobřeží s rolnickými domy na kopci, odkud se táhnou cestičky do vinohradů a olivových hájů. Tato vesnice se více než všechna místa na Brači obrátila k moři – k mořeplaveckému a rybářskému hospodářství. Milna je největším, nejlépe chráněným a nejkrásnějším přístavem na Brači. Rozdvojuje se do dvou zatopených údolí, která se vinou z vnitrozemí. Tudy se k moři dostávají naplaveniny plodné černozemě a během horkých letních večerů proudění svěžího větříku z bračských horských údolí. Mezi těmito dvěma údolími, Žalem a Panterou, je široký a oblý mys na jehož svahu se kolem kostela a staré pevnosti seskupily domy. Jejich kamenná průčelí jsou obrácena k slunci, stejně tak jako ona na severním úbočí Racić v přístavu. Vytvářejí tak krásný a v tomto středozemním klimatu cennou a typickou přírodní harmonii.
Milna jsou lodičky kotvící u nábřeží, sítě a stojany na jejich sušení napobřeží, rybí šupiny setřené z rybářovy ruky na kamenné kolonádě, bečky seslanými sardinkami, kostelík sv. Mikuláše Cestovatele (sv. Nikola Putnik), který kdysi vyprovázel na daleká moře plachetnice, opravna lodí se staletou tradicí, palmy, borovice a lavičky na nábřeží, odraz prázdné konzervy od sardinek z mořského dna...
Během odpoledního mistrálu je slyšet úchvatný hvízdot ze stěžnů mnoha jachet kotvících v místním přístavu. Vítr si s nimi pohrává jako s tisíci smyčci po naladěných strunách, natažených od stěžně až k okraji paluby.
Z nábřeží se za soumraku vydávají rybářské lodě se světlem úžlabinou Splitska vrata (Splitské dveře) na četné rybářské výpravy. Na nábřeží se pak ráno očekávají úlovky, třídí se ryby, rozprostírají se a zašívají sítě... Dobrá rána jsou hodnocena rybářským štěstím během neprospaných nocí na moři. Dlouhé, prostorné a pěkně upravené nábřeží obepíná celou vesnici. Naši pozornost upoutává několik nepřiměřeně velkých průčelí. Působí jako zbytečné kulisy, které skrývají výsledky stylového i lidového stavitelství. Čím se domy nacházejí blíže moři, tím více roste jejich velikost a přepych. Zdi jejich dvorů jsou vysoké a portály prostorné. Uzavírají v sobě přepych v podobě uměleckých předmětů ze všech dalekých pobřeží, u kterých se nadouvaly plachty velkých plachetnic z Milny. Miniaturní urbanismus stěsnané aglomerace vytváří na Blacském nábřeží (viz Blaca) zajímavá spojení domů. Různost průčelí, malebnost střech, rozdílné usazení oken a malé a těsné uličky, které se probíjí až mezi rybářské sklípky, vytvářejí pestrobarevnou hru světla a stínu v šedi kamenného pozadí. Na něm se sklánějí olivy a vyrovnávají se cypřiše samotáři. Na nemnoha místech se představitost lidového stavitelství takto rozvinula.
Málokde jsou takto nenásilně zakomponovány stavitelské prvky s prostrannými balkóny na okrasných konzolách s profilovanými nadokenicemi, s velikými okny, čtyřsedlovými střechami a kamennými odvodními žlaby. Celkový zážitek z tohoto prostředí se skládá z procházky po rivě – nábřeží, diskuse na oblázkovém břehu, odpočinku na chodníku a schodech před kostelem nebo pevností, na lavičkách vedle palem nebo pod borovicemi na Panteře a Lanterně. Dojem je úplný teprve, když zajdeme do malých těsných uliček, které vedou od nábřeží a podél něj směrem nahoru až k rolnickým domkům. Zde ještě můžeme sledovat život rolníků z Milny. Památky na někdejší pastýřské místo, ze kterého se Milna vyvinula, však již nejsou viditelné.

Povlja

Letovisko ve stejnojmenné zátoce na severovýchodním pobřeží ostrova Brač. Hospodářství tvoří zemědělství, vinařství, pěstování oliv, rybolov a turizmus.
Další zátoky v okolí jsou Travna, Smokvica, Tičja luka, Tatinja aj. a poskytují výborné možnosti ke koupání a strávení klidné dovolené.
Nachází se na hlavní magistrále.
Z dob starého křesťanství se v Povlje nachází zachovalá bazilika (5. - 6. stol.), dále osmiúhelníková křtitelna s kopulí, která je dnes součástí farního kostela. U kostela jsou také zachovalé části vězení s katovnou a obranná zeď.
V okolí Povlji se nachází jedny z nejhezčích zátok na Brači a záliv Povlja je bezpečný přístav pro jachtaře. Sportovci a rekreanti mají možnost zahrát si fotbal, tenis a nebo si zvýšit adrenalin při vodních sportech např. plachtaření nebo surfování.

Možnosti výletů:
Škrip – Bračský muzeum (6,5 km) * Vidova gora – hostince (18 km) * Split (9 NM)

Pučišća

Pučišća jsou největší bračskou osadou s charakteristickými středomořskými rysy. Tuto atmosféru dotvářejí bílé střechy domů. Místo jakoby nemělo rádo moře. Kvůli bóře, která v zimních měsících fouká před přístavem i v něm, se osada stáhla na okraj zátoky, aby zůstala chráněna a v závětří. Postupně se domy začaly stavět i na strmých stráních nad přístavem. Neobydleny zůstaly doliny, které z bračských návrší klesají k přístavu. Bílé kamenné střechy svojí vahou lépe odolávají nárazům bóry. I přesto postupně ustupují před průmyslovými taškami. Je to nepotřebný ústup bílých kamenných Pučišť.

Pohled na malebná kamenná Pučišće prožil jako pohádku malý chlapec z Poljic. Zážitek popsal později (1967), když byl již básníkem (Jure Kaštelan)."Vzpomínám na ono ráno, když jsem s plachetnicí vplouval do Pučišć jako do začarovaného světa. Domy vypadaly jako lidé....... Tyto obrazy z raného mládí vystupují zdánlivě zapomenuty z hlubokého nitra s bělobou kamenných střech, stěží zachytitelné slovy i tóny, unikají jim, ponořují se a opět vynořují zhlubiny času."
Amfiteátrové rozložení domů míst Batak, Veli a Mali Ratac až do Stogu a kopce Lateše brdo je uspořádáno tak, že jsou svými podélnými průčelími orientovány k přístavu jako k jevišti. Dolní část se jmenuje Talija. Určitě nemá nic společného s bohyní divadla (Thalia), ale neodolatelně připomíná jevištní scénu.
Nábřeží v Pučištích patřilo v minulosti pouze šlechtě a kameníkům. Rolníci tam neměli přístup. Domy na nábřeží byly velké, prostorné a měly čtyřplošní střechy, protože půdorysy domů byly široké a rozmístění v domě přepychové. Nahoru směrem k vrcholu se jakoby perspektivně štavěly stále menší domy. Tesaný kámen byl čím dál tím méně opracován. Střechy jsou zde dvouplošné, kamenné, dvory jsou prostornější a jsou svědectvími těžkého života. V tomto amfiteátrovém uspořádání si domy sedláků vybraly své místo nahoře na "galerii", aby měly nepřetržitou vazbu s bračským vnitrozemím. Vedlo tudy mnoho cest, po nichž před mnoha sty lety přicházeli k moři první Pučišćané a osídlovali Pučišća.
Pučišća jsou velice zajímavá stavitelsky. První stylové domy byly postaveny v přístavu. Životní podmínky však byly takové, že se místo renesančních staveb musely stavět obranné tvrze. Soulad renesančních tvarů, obranných staveb a barokních budov s rolnickým a rustikálním okolím dodávají této zajímavé bračské vesnici zvláštní půvab a kolorit středomořského městečka. Díky kouzlu Pučišćase zde neustále rozvíjí turistika. V soukromí disponují 400 pokoji a 45 apartmány. V obci je hotel, desítka restaurací, letních zahrádek a kaváren. Hluboká zátoka svou dlouhou a úzkou severní úžinou nasává v zimních měsících zprůplavu bóru, která se pak rozehraje v přístavu.
Vesnice si zvykla na údery pařeznic na skalách, na neposlušné veslo za bóry a na těžkou železnou páku a palici, které štípají bloky kamene v kamenolomech. Pučišća, to jsou domy i kostel, vlny, vítr a osamělost. Ta zvláštní, ostrovní – na protější straně možná velikého světa.

Pučišća žijí pro kámen, na kameni a díky kameni. Kamenická živnost je zde stará několik století. Svědčí o tom některé již zrušené a vyčerpané kamenolomy. Zálohy kvalitního kamene zde jsou však opravdu veliké. Silný kamenický průmysl využívá moderní technologii zpracování kamene. Nestačí však uspokojovat velké zahraniční objednávky, žádající tento výjimečně kvalitní výrobek. Kamenosochařská škola v Pučištích pokračuje ve velmi dlouhé tradici. Mladé ruce uč?ů, které si již záhy zvykají na kámen, vytvářejí již ve školní dílně mistrovská díla, která se vystavovala v Záhřebu, Paříži a jsou k vidění i v Pučištích.

Selca

Na Brači nejsou monumentální kulturní památky, jaké se nacházejí v některých jiných oblastech Středomoří. I přesto jsou na tomto ostrově osady, které jsou zajímavé z historického hlediska. V závislosti na historických událostech, členitém terénu a klimatických podmínkách vytvořili Bračané skromné, ale čisté a hodnotné urbanistické celky. Selca jsou příkladem této úspěšné tvorby. Zděděné původní středomořské stavitelství zde bylo zdokonaleno na vysokou úrove? takřka městského života. Selca jsou řetězcem a mostem při proměně středomořské vesnice ve město. Všechny domy jsou stavěny velice funkčně. Čisté plochy bez zbytečných dekorativních kýčů s uspořádanými dvory a zahradami jsou na vysoké úrovni. Vše dohromady vytváří soulad, ve kterém se příjemně žije.
Selca vznikla ve svahu pod kopcem Pliša. Jsou vystavěna v harmonii s přírodou, která osadě dala stavební materiál a formovala tvar. Umístila se podle starého středomořského zvyku ve střední výšce mezi mořem a vrchovinou v zázemí. Selca jsou sevřena blankytem moře, namodralou kulisou pohoří Biokova v dálce a modří nebe. Je to reflex bílého kamene mezi modří. Vesnice na kopci jakoby raději vychutnávala pohled na moře, než aby z něj žila.
Selca jsou zamilovaná do kamene. Z kamene je tady vše. Šikovné ruce kameníků ze Selcí uměly dát kameni obsah a tvar. Tady jsou z kamene zhotoveny i prahy, schodiště, terasy a balkóny s okrasným kamenným zábradlím. Ulice a nádvoří jsou pokryty oblázky nebo celé vydlážděné kamennými deskami. Pod střechami jsou kamenné okapy, v kuchyních kamenné dřezy, stoly a podlahy. Z kamene jsou i vázy, sedačky na náměstích, hroby i dětské hračky. Vše je z kamene. Kámen byl zvolen nejenom proto, že se zde nachází, ale i proto, že je věčný. Nepříze? počasí mu tolik neškodí, a proto je schopen uchovávat staré stavitelské tvary jako dědictví až do dnešních dnů. Od stavitele vyžaduje dobré oko i hmat, větší pozornost při výběru materiálu a vybraný vkus při usazení do stavby. Selčané s kamenem srostli již v časech, kdy z něj jako dobytkáři tesali napajedla pro dobytek a kdy jako rolníci zbavovali kamene strmé svahy, aby na nich vytvořili terasovitá políčka, na kterých pak sázeli olivy, vinnou révu a više?. Nejvíce pak od časů, kdy Štambukové poté, co přišli z Čech, rozvinuli kamenictví, které se pak stalo nejvýnosnějším zaměstnáním lidí ze Selcí.
Dnes v zátoce Radonja zpracovává kolem 50 dělníků na moderních strojích kamenné bloky a mramorové desky vynikající kvality. Přivážejí je sem z okolních kamenolomů. Odtud se kámen vyváží do mnoha zemí. Z tohoto kamene je kromě jiného vytvořen i památník před palácem OSN v New Yorku.
Pokud je nutno dokázat tezi o tom, že kámen dodává vesnicím na středomořském pobřeží vzhled městeček, pak jsou toho Selca jasným důkazem.
Že tomu tak není pouze z nedostatku dřevěného materiálu mohou potvrdit i zeměpisné názvy v okolí: Zagvozd (= za lesem), Smrčevik, Grabovik a jiné, které jsou "motivovány" lesem.
Selca zůstala věrna tradičnímu stavitelství, i když byla během II. světové války okupanty celá vypálena (1943). Láska k novým prvkům nebyla podmíněna zapomenutím těch pěkných starých. I přesto však současné požadavky na bydlení způsobily, že staré stavby částečně zmizely.
Turistika zde již zaklepala na dveře. Večery jsou v parném létě v Selcích svěžejší a příjemnější než dole na pobřeží. Moře odtud není daleko a neodolatelně láká. Přímořská oblast Puntinak se mění ve čtvrt honosných kamenných letních sídel

Sumartin

Sumartin je nejvýchodnější obcí na ostrově, nejmladší bračskou osadou a jediným místem, kde se uprostřed jadrné ostrov čakavštiny mluví štokavsky. Sumartin byl dlouhou dobu izolován od vnitrozemí ostrova. Byla sem vnesena poněkud jiná mentalita, kroj, jazyk a zvyky. Sumartin je příjemná a přívětivá vesnice. Její hlavní část se nachází na severním úbočí někdejší zátoky Sitno. Je na výsluní a chráněna od bóry. Kamenné domy stojí samostatně s řadou zelených korun na volných prostranstvích. Uličky jsou úzké a strmé směrem odzátoky k hornímu okraji vesnice. Prostornější průčelí jsou orientována na jih.Jednopatrové domy mají mnoho malých oken. Domy pokrývají dvojplošné střechy se zvednutým podkrovím, ve kterém dříve byly kuchyně. Na této jižní straně jsou dveře mnoha rolnických sklepů a rybářských skladů. Oproti tomu jsou severní průčelí částečně zapuštěna do země. Odtud se rovnou vchází do domu. Vesnice využila kámen z blízkých velkých kamenolomů k vydláždění svých uliček, pro prahy a kamenné sedačky ve stínu korun stromů na sumartinských dvorech.
Největšími budovami jsou základní škola u přístaviště, františkánský klášter v zeleni oleandrů a pěkný hotel v hustém borovicovém lesíku na mysu. Turistika zde má již dlouhou tradici. V Sumartinu najdete krásná místa ke koupání. Nejhezčími z nich jsou pláže zvané Jezera a Lučica.

Supetar

Supetar je hlavním střediskem Brače. Tvoří křižovatku všech cest. Je mostem do Splitu. Bylo by zapotřebí mluvit o dvou Supetarech. První se v římských dobách nacházel na malebném poloostrůvku, na kterém je dnes hřbitov. Existoval zde v blízkosti dnešního kostela až do starokřesťanské doby. Pak osada zanikla. Přeskočila několik století, celý středověk, a opět se obnovila v novověku vmístech Glavica, Vrdoc a Varoš. Odtud se postupně rozšiřovala směrem k moři kolem starého kostelíka sv. Petra (in portu sancti Petri) do malé zátoky, která vtéto přechodné době byla přístavem osady Nerežišća – staré obce. Ta byla osmset let hlavním městem Brače. Supetar se jím stal teprve počátkem 19.století. Náhlou prosperitu mu zajistila jeho výjimečně výhodná pozice.
V roce 1900 měl Supetar 1829 obyvatel. Dnes v něm žije pětina bračských obyvatel. Díky své poloze byl Supetar vždy hlavním ostrovním přístavem. Veřejněsprávní budovy na nábřeží vznikly převážně v době rakousko-uherskésprávy. Až do požáru v roce 1988 za sebou v zázemí skrývaly rolnickou osadu. Taje celá vybudovaná z kamene, který jí dává stálý a monumentální výraz. Budovy jsou pokryty těžkými kamennými deskami, které dobře odolávají bóře, která vzimě vane z pohoří Mosor a dále směrem přes Kanál.
Starý, pravý rolnický Supetar se rozkládá v místech Vrdoc, Glavica a Varoš. Vroce 1900 se ještě obyvatelé Supetru registrovali odděleně. Glavica měla 792, Varoš 15, Vlačica 111 a Vrdolca 325 obyvatel. Tento údaj svědčí o tom, že více zemědělského obyvatelstva měly místní části Supetaru, které byly dále od moře. V současné době se zemědělstvím zabývá jen malá část obyvatel Supetaru. Avšak zemědělství je nyní modernizované a mnohem intenzivnější.
Ve starém Supetaru se zachovaly původní staré stavby bez cizích a nadbytečných prvků. Stavební materiál byl brán přímo na místě, takže domy vypadají jakoby srostly s krajinou. Malé přízemní domky na Vrdocu jsou úsporné podobně jako jednopatrové domy na Glavici s balkónky, které svým stínem ochlazují sklepní vchody a s malými konzolami pod okny.
Zde každý ví, proč jsou průčelí široká, střechy obíleny vápnem, okna malá a střechy úzké. Zajímavé jsou komíny s fantaskními koncovkami. Nejedná se však oprvky kýče, ale nutnosti. Znemož?ují větru a dešti aby ničil ohniště. Toto je původní a opravdový starý Supetar.

Sutivan

Letovisko a přístav Sutivan se nachází v západní částí severního pobřeží ostrova Brač a je 7 km vzdálený od Supetru. Hospodářství je založeno na zemědělství, vinařství, pěstování oliv, rybolovu a turismu.
Tato oblast je lemována alpskými a přímořskými borovicemi a je zde také park salejí palem.
Letovisko je lokální magistrálou propojeno se všemi městečky na ostrově. V přístavišti je možnost kotvení menších lodí, pro větší je pak možnost před přístavem.
Jsou zde zachovalé základy starokřesťanské církve, která byla postavena roku 1579 a jejíž součástí je kostel Sv. Ivana. Dále jsou zde k vidění četné památky z renesance a baroka jako jsou barokní zvonice, sluneční hodiny, letohrádky a především dům Definis, kde se nachází sbírka uměleckých předmětů z počátku 14.století.
Blízkost Splitu a nádherné převážně oblázkové pláže činí Sutivan oblíbeným výletištěm pro obyvatele Splitu a jiných okolních měst. V zátoce Livka je také písečná pláž.

Možnosti výletů:
Škrip – Bračský muuzeum (6,5 km) * Vidova gora – pohostinské objekty (18 km) * Split (9 Nm)

Vela Farska

Zátoka Vela Farska leží na jižní straně ostrova Brač. Do zátoky je možno se dostat pouze kvalitním terénním vozidlem po nedávno otevřené polní cestě nebo vlastní či pronajatou lodí z letoviska Bol. Do zátoky se můžete dostat i pěšky. Z osady Murvica za Bolem k ní dojdete po dvou hodinách rychlé chůze. V zátoce je několik domků – letních chat místních ostrovanů. Domy nemají elektr. energii a jako pitná voda se používá kvalitní dešťovka ze zásobníků pod domy. Domky sice neposkytují luxusní ubytování, ale vyhovují zájemcům o dobrodružství a odpočinek daleko od turistických letovisek.

 
Tisknout stránkuVerze pro tisk
last minute Invia.sk | last minute Invia.pl | last minute Invia.hu