Chorvatsko

Základní Informace

Současná Chorvatská republika je jedním z nástupnických států bývalé Socialistické federativní republiky Jugoslávie. Chorvatsko je zároveň jedním z nejoblíbenějších cílů českých turistů.

Chorvatská republika (Republika Hrvatska) leží na pomezí střední a jihovýchodní Evropy. Sousedí se Slovinskem, Maďarskem, Srbskem, Bosnou a Hercegovinou a Černou horou.

Povrch Chorvatska se skládá z pevniny (65%) a pobřežního moře, tj. celkem necelých 90 tisíc km2. Chorvatsko má 4,5 milionu obyvatel a jeho hlavním městem je Záhřeb.

Měnou je nově od ledna roku 2023 euro. Chorvatsko také začátkem tohoto roku vstoupilo do Schengenského prostoru a to znamená, že končí kontroly na hranicích. Pro vstup do země stačí občanům ČR platný občanský průkaz nebo cestovní pas, pro turistické pobyty není potřeba vízum (přesné informace na stránkách Ministerstva zahraničních věcí České republiky).

Státoprávní tradice Chorvatska

Chorvatsko je středně velký evropský stát s bohatou historií. Svou státoprávní tradici odvozuje od středověkého chorvatského knížectví a království (9. - 12. stol.) až k současné Chorvatské republice, která byla vyhlášena 25. 6. 1991. Podle své ústavy (1990) bylo definováno jako jednotný a nedělitelný demokratický a sociální stát. Ústava se odvolává na historické kořeny chorvatské státnosti.

Státní symboly

Státní svrchovanost symbolizuje státní znak, státní vlajka a státní hymna. Státní znak tvoří štít se šachovnicí 25 bílých a červených polí. Ve stylizované koruně nad ní je pět malých štítů s historickými erby. Je to po řadě nejstarší chorvatský erb, erb Dubrovnické republiky, Dalmácie, Istrie a Slavonie.

Státní vlajku tvoří tři vodorovné pruhy - červený, bílý a modrý, uprostřed vlajky je chorvatský státní znak. Červeno-bílo-modré pruhy jsou dědictvím revoluce roku 1848.

Hymna Chorvatské republiky Lijepa naša domovino (krásná naše vlasti) vznikla z textu básníka A. Mihanoviće a zhudebněna byla v roce 1846 pravděpodobně J. Runjaninem. Status hymny sice získala až v r. 1974, ale již od svého vzniku hrála v chorvatské společnosti významnou úlohu.

Vstup do NATO a zájem o EU

Novodobé Chorvatsko se díky krvavé válce dlouhou dobu dostávalo z mezinárodní izolace. Po smrti prezidenta Tuđmana (1990 – 1999) usilovalo o zapojení do mezinárodních struktur, zejména o přijetí do EU, ale také do NATO. Do Severoatlantické aliance Záhřeb vstoupil 1. dubna 2009.

O vstup do EU Chorvatsko požádalo v roce 2003 a Evropská komise v následujícím roce zemi doporučila jako oficiálního kandidáta. Přístupové rozhovory začaly až v říjnu 2005. Jednání o vstupu plánovaném na polovinu roku 2010 byla dlouhou dobu blokována díky nevyřešeným sporům se sousedním Slovinskem (ekologická rybolovná zóna, sporná hraniční území, atd.).

Chorvatská republika by se měla stát členem EU 1. července 2013.

Vývoj státu

Na území chorvatských zemí během minulosti působilo několik civilizačních, národních a politických a náboženských center. Při dělení Evropy způsobeném rozkolem křesťanství a hlubokým islámsko – tureckým průnikem právě na chorvatské území se Chorvatsko přiklonilo k západnímu světu. Dlouhá staletí představovalo jeho východní hranici určenou k obraně křesťanského světa proti Turkům (antemurale christianitatis) a zároveň bránilo jeho politickou a kulturní identitu.

V rámci Jugoslávie mohlo Chorvatsko jako jedna z republik rozvíjet svou státnost a demokratické instituce jen omezeně. Současná suverénní Chorvatská republika, poprvé v demokratickém procesu uznaný stát, je rovnocenným partnerem ostatním evropským zemím a může sehrát jedinečnou úlohu v komunikaci mezi tzv. západním a východním světem.

Obyvatelstvo a náboženství

Národnostní složení obyvatelstva Chorvatské republiky je poměrně homogenní, většinovým národem jsou Chorvaté (78%) následovaní příslušníky menšin většinou ze států bývalé Jugoslávie (Srby, Bosňáky, Slovinci) z ostatních pak Italy a Maďary.

V důsledku několika vln emigrace probíhajících od 19. stol. do současnosti žije velký počet Chorvatů mimo území Chorvatské republiky. Důvody k emigraci byly vždy především sociální, případně politické. Předpokládaný počet emigrantů v Evropě a ostatním světě se pohybuje kolem 4 milionů (včetně potomků).

Chorvaté jsou převážně římsko-katolického vyznání (přibližně 77 %), druhým nejrozšířenějším vyznáním je pravoslaví a dále následují příslušníci ostatních křesťanských církví a islám.

Úředním jazykem je chorvatština, používaným písmem latinka.

Cestovní ruch

Turistika patří k důležitým zdrojům příjmů Chorvatské republiky. Většina návštěvníků přirozeně míří na pobřeží Jaderského moře do oblasti Istrie, Kvarneru, Severní, Střední a Jižní Dalmácie nebo na některý z nádherných chorvatských ostrovů (Hvar, Brač, Korčula, Krk a další).

Vnitrozemí Chorvatska sice není mezi turisty tak oblíbené, má ale také svá lákadla. Kromě hlavního města Záhřebu s bohatou historií, úrodné zemědělské Slavonie nebo okolí Národního parku Plitvická jezera patří k lákavé turistické nabídce ve vnitrozemí mnohá stará města, krásné zámky nebo termální lázně s velmi starou tradicí.